Salašnictví
v biblických dobách
„Zrozena na Středním východě a oděna středovýchodním stylem a symbolikou, prochází bible po cestách celého světa, který dobře zná, vstupuje do jednotlivých zemí a všude nachází své lidi
Děti s údivem a potěšením naslouchají jejím příběhům a moudří mužové o nich hloubají jako o alegoriích života. Ničemní a pyšní se třesou před jejími výstražnými slovy, ale k zraněným a kajícným mluví mateřským hlasem…
"Nikdo není chudý ani opuštěný, jestliže vlastní tento poklad.“ Tak se měl o Bibli vyjádřit spisovatel Henry Van Dyke.
A bible skutečně prochází cestami celého světa ale také ten, který o sobě řekl, že „Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.“ Jan 10,11.
Tak se tedy podívejme jak je toto téma ovcí a pastýřů zastoupeno v této nejrozšířenější knize na světě, neboť je přeložena téměř do dvou tisíc jazyků. Základem kultury každého národa je řeč a písmo. Když pomineme ty staré jazyky jako hebrejštinu, řečtinu a aramejštinu ve kterých byla Bible původně psaná, je možno připojit k výše citovanému spisovateli další myšlenku: „ … vstupuje do jednotlivých zemí“, a než „najde své lidí“ naučí je přinejmenším číst a psát.
Ano i v těchto končinách je známo, že tak učinili Solunšti misionáři. Ale než tak učinili, museli písmo vymyslet a sestavit jej do soustavy, aby s ním bylo možno vyjádřit základní myšlenky s kterými se člověk každodenně setkával. Od těchto misionářů to byl úctyhodný výkon. Když odmyslíme jiné aktivity jako bylo naučit tyto obyvatelé pěstovat plodiny ( m.j. i vinnou révu, ale také architekturu a podobně), co toho museli napřemýšlet a natrápit se, než vzniklo první Slovanské písmo do kterého potom přeložili i části Bible. I když to byl od těchto misionářů ušlechtilý čin, který vyžadoval mnoho obětavosti a úsilí, když uvážíme kolik lidí se i dnes jazykovědou zabývá. A to dnes jsou tyto jazyky ustáleny.
A co teprve museli překonat ti muži, kteří si předsevzali takovou práci vykonat pro národy a kmeny Afriky a Asie? Na rozdíl od těchto Soluňských bratři, kteří tu byli na pozvání panovníka a byli vysláni panovníkem, takže měli pro tuto práci vytvořeny určité podmínky.
Uveďme si jeden takový příklad z Jižní Afriky který se odehrál ve dvacátých létech 19 století.
Tím mužem byl statečný a obětavý člověk ze Skotska Robert Moffat. Ten odjel v roce 1821 do Jižní Afriky mezi lidi, kteří mluvili tswanský jazykem. Tomu sice nebyla v patách všudypřítomná inkvizice jako tomu bylo u jeho mnoha předchůdců v Evropě, přesto musel překonávat nepopsatelné překážky. Moffat přišel mezi lid, který nejen neznal, ale který mluvil jazykem, který v životě neslyšel a to bez tlumočníka a na svoje náklady. Trvalo to 8 let, než se s těmito lidmi důvěrně seznámil a spřátelil, než ovládl jejich jazyk, aby pak z něho mohl vytvořit psanou formu. Teprve potom se mohl vydat na 900 kilometrovou cestu na volském potahu z vnitrozemí na pobřeží a potom lodí do Kapského Města, aby tam konečně mohl vytisknout aspoň jednu biblickou knihu a to Lukášovo evangelium. Tam dostal povolení použit státní tiskařský stroj, ale vše si musel vysázet a vytisknout sám.
Mezi
dobou Cyrilometodějskou a dobou Roberta Moffata uplynulo okolo 1000 let a tu je
už jiné náboženské klíma a jiná náboženská situace. Evropa má za sebou nejen
inkvizici, ale i reformaci a teprve po ní bylo možné, aby se obyčejným lidem
dostala do rukou Bible.
O to usilovali zbožní a ušlechtilí lidé po celá staletí. Po
Soluňských misionářích z 9. století se objevil ve12. století další podobný
člověk na scéně a tím byl Petr Valdés z Lyonu.
Valdés byl bohatý kupec, který svůj majetek používal na to, aby prostí lidé mohli vlastnit alespoň části Bible. Od něho se odvozuje náboženské hnutí známe jako Valdenští. O nich a jejich utrpeních velmi procítěně pojednává J.A. Komenský a Amadeo Molnár. Popsal celou historii v knize Valdenšti.
Než se pustím do rozboru toho, jak široce Bible o salašnictví v biblických dobách pojednává, bude dobře se alespoň v krátkosti podívat na to, jak historie potvrzuje ono tvrzení "o kultuře na židovsko-křesťanských základech".
