Ovčí vlna vzácná surovina
Toto pojednaní o vlně bych začal otázkou: z kterého materiálu oblek nás v zimě hřeje a za teplého počasí chladí?
Ať mi výrobci umělých vláken prominou ale odpověď je neúprosná: nejsou to textilie z těchto syntetických vláken ani z vláken rostlinných ale z ovčí vlny. Ale vlna má daleko více těch předností.
Vzdušnost, lehkost, nemačkavost pružnost atd.
Ovčí vlnu je možno označit jako nejstarší textilní surovinu s které si člověk vyráběl oblečení hlavně v chladnějších oblastech a s kterou se setkáváme u nejstarších civilizací jako byly Asyřané, Babyloňané, Peršané, ale také u Egypťanů, kde měl dlouhou tradici len a jeho zpracování na plátno.
Badatelé se nemohou shodnout na tom, která z těchto starých civilizací začala jako první vyrábět koberce z ovčí vlny protože ve všech byly vlněné koberce známe. Ale ať už se vyrábět začaly kdekoli, jedno je jisté, že to byla ovčí vlna, z které se tyto koberce vyráběly.
Ovčí vlna měla ve své historií několik konkurentů ať už to bylo hedvábí, len, konopí nebo bavlna ovčí vlna si vždycky dovedla udržet své prvenství až přibližně do 80 let dvacátého století.
Od této doby se zdá, že na tom mají zásluhu tyto syntetické vlákna, která mají neblahý dopad i na ty dva světové giganty Austrálií a Nový Zéland, pokud se jedná o produkci ovčí vlny. Tyto země po dvě století určovaly světové ceny této donedávna vzácné textilní suroviny. Jestliže dnes můžeme pozorovat, jak se v Austrálií používá ovčí vlna jako izolační materiál pod asfaltový koberec při stavbě silnic, tak se nemůžeme divit tomu, že se naší producenti potýkají s takovými problémy s odbytem ovčí vlny, která se svou kvalitou nikdy nevyrovnala právě vlně Australské. Náš chovatel ovcí který musí čelit konkurenci syntetickým a jiným materiálům, nikdy nemůže konkurovat farmářům z Austrálie či Nového Zélandu už jen z toho důvodu, že to, co musí náš farmář investovat do ovčínů a na získávaní krmiva, které potřebuje během zimního ustájení, toho všeho jsou farmáři u naších protinožců ušetřeni.
Tam se téměř vše odehrává pod širým nebem a do čeho musí tamější farmář investovat je oplocení, kterým má pastvu rozdělenou do několika dílů, a přibližné jednou za 14 dní ovce převádí z jedné ohrady do jiné, aby se za ten čas pastva vzpamatovala a ovce tak měly stále vydatnou pastvu.
To má také příznivý vliv na kvalitu ovčí vlny než když jsou ovce ustájené během noci, či během dlouhého zimního ustájení, které má nedobrý vliv jak na její kvalitu ale i na čistotu.
Jsou to už dvě století, co byly do Austrálie dopraveny merinové ovce ze Španělska, Britanie a Jižní Afriky a tak se mohlo zrodit heslo: „Austrálie žije z ovcí“, i když se v poslední době mění priority z produkci vlny na maso a mléko jak bude ještě uvedeno.
Vždyť jen v Austrálií je chováno asi 160 milionů ovcí z několika plemen a na Novém Zélandu kolem 70 milionů z 18 plemen. Roční produkce vlny jen v Austrálií se pohybuje kolem 900 000 tun.
Významnou úlohu tam hrají stříhači ovcí bez kterých by se majitelé ovčích farem neobešli, protože ostříhat 2 000 až 6 000 ovcí není v silách těch pár lidí,co ovčí farmu vedou. Průměrný stříhač ovcí ostříhá 200 – 300 ovcí denně a děla to specielníma elektrickýma strojkama. Tito stříhači se zúčastňují i soutěží nejen na počet ostřihaných ovcí, ale i na kvalitu ovčího rouna.
Jsou to svalnatí muži, kteří mají ruční svaly vytrénované o čem svědčí šlachovité ruce… Ostříhat takový počet ovcí je velká zátěž nejen na ruce, ale i na záda, protože stříháni se provádí v nejrůznějších pozicích.
Po ostřihání přijdou ke slovu třídiči – taxateři, další povolání které si vynutil rozvoj ovčích farem a je to náročné nejen na fyzickou námahu kterou musí vynaložit když mu denně projde rukama několik tisíc kilogramu vlny. Fyzická zdatnost ale není to podstatné u třídičů, ale jeho znalost tak rozsáhlých kritérií, kterým ovčí vlna podléhá.
Tak například: vlna z jednoho kusu se dělí až na sedm kvalitativních kategorií.
Jako nejkvalitnější je vlna z boku,
na druhém místě se umísťuje vlna od boku směrem k hlavě,
a jako nejméně kvalitní se umísťuje vlna ze spodku nohou a ohonu.
Zdálo by se tedy, že by jeho práce postupovala jednotvárně jestliže třídí větší množství z jednoho plemene podle takové šablony vycházející z těchto sedmi kvalitativních kategorií. Ale ono je to ve skutečnosti složitější, protože i jeden a ten sám kus může mít každý rok rozdílnou kvalitu vlny.
A s přibývajícím věkem se rovněž mění kvalita vlny a také se může měnit kvalita vlivem krmiva, povětrnostních vlivů, zdravotního stavu, pohlaví atd.
Jak složité to měli třídiči u nás před rokem 89, kdy se mimo velkochovu chovalo nepřeberné množství plemen v malochovech, kdy se na dědinách téměř na každé zahradě chovalo pár oveček to z nejrůznějších plemen. Když potom tyto malochovatelé sváželi vlnu do sběrných surovin, byla to směsice svědčící nejen o nejrůznějších plemenech, ale i o nejrůznějších kvalitách.
Ovčí vlna se dále hodnotí podle celé řady chemických složení a fyzikálních a mechanických vlastností, proto bych se chtěl krátce zmínit alespoň o některých mechanických vlastnostech ovčí vlny, abych poukázal na její přednosti v porovnání s jinými ať už rostlinných či syntetických vláken.
Hodnocení z mechanického pohledu
a) tvárnost
b) pevnost
c) pružnost
d) tažnost
e) vodivost tepelné energie
f) hygroskopičnost
TVÁRNOST posuzuje se jen u vlny prané, která po zbavení vlnotuku vykazuje svou přirozenou vlastnost . Tvárnost se vykazují jemnovlny jako jsou vlny merinové
PEVNOST je u textilních materiálů potřebná. U vlny se vyskytuje významnou měrou. Zjišťuje se pomocí laboratorních přístrojů na principu její maximální zatížení až do přetržení.
PRUŽNOST je odvislá od věku a zdravotního stavu ovcí a zjišťuje se tak, že se chomáč vlny důkladně pomačká a náhle uvolní. Jak rychle se vlna vrátí do svého původního tvaru se pozná jak je vlna pružná.
TAŽNOST souvisí se dvěma předchozími vlastnostmi vlny a je v porovnání s jinými textilními materiály u vlny daleko větší. Svou roli tu sehrává chemická složka karetinu. Tažnost vlnovlasu se zkoumá ve třech fázích a v té maximální třetí fázi, kdy se vlnovlas trhá, se prodlužuje až o 30 % původní délky.
VODIVOST TEPELNÉ ENERGIE
Oblečení z ovčí vlny také mnohem odolávají vlhkosti z deště než materiály z rostlinných a syntetických. Proč je tomu tak zjistíme teprve když se na vlnovlas podíváme pod mikroskopem, kde uvidíme, že vlnovlas má po obvodu šupiny připomínající ananas. A právě pod těmito šupinámi se nacházejí mikropóry ve kterých se nachází vzduch a ten je jak je známo špatným vodičem tepla, neboli dobrým izolantem, čím si ovčí vlna udržuje tzv. hřejivost a tuto vlastnost má více hrubovlná než vlny jemné.
HYGROSKOPIČNOST je schopnost materiálu pohlcovat vlhkost obsažené ve vzduchu a v tomto ohledu ovčí vlna přímo vyniká.
Na barvu vlny má vliv i obsah vlnotuku což se projevuje zvláště u jemnovlnných ovcí, které mají vlnu do žluta zbarvenou a síla odstínu se liší podle jednotlivých plemen. Po vyčištění vlna získá bělejší odstín.
Chemické složení vlnotuku se skladá z celé řady složek jako jsou mastné kyseliny, alkoholy atd.
Při čištění vlny se získává vosk zvaný lanolin, který má široké použití v kosmetice.
Majitel ovcí se musí postarat má-li získat vlnu čistou,
aby ovce během ustájení měly suchou a čistou podestýlku,
aby nebyly voděny po prašných cestách,
a přikrmení senem by měly být mimo ovčín, aby se jím padající seno nedostalo do rouna.
Po ostříhání se vlna suší, ale má-li být delší čas skladována jako např. během dlouhé přepravy nesmí být vyprána, aby neplesnivěla, protože vlnotuk tomu zabraňuje.
Dobře to ukazuje ta okolnost, když se v 19.století vlna z Austrálie dopravovala do Británie, cesta tenkrát vedla ještě kolem Mysu dobré naděje, trvala i řadu měsíců.Takže vlna vypraná by během té doby zplesnivěla…
Když jsem se zmiňoval o velkých stádech ovcí v Austrálií a na Novém Zélandu čítajících několika tisíc, fascinuje mne pohled na takové velké stádo. To je však jen jedná strana věci, protože se kriticky dívám na některé stránky takových velkochovů.
Připomíná mi to spíše průmyslový podnik zcela odlidštěný, který úplně ztratil to všechno krásné, co na salašnictví obdivujeme už od biblických dob jako je vztah pastýře k ovcím které ho následují na zavolání jejich jména.
Tak si kladu kolikrát otázku: Může taková velkovýroba vytvořit takovou tradici jakou vytvořili naší předkové v několika minulých staletích ke které se tak rádi vracíme a z které čerpáme sílu a povzbuzení?
Když jsem vyjádřil svou nelibost nad tím, jak se znehodnotila cena vlny, když je jí používáno jako stavebního materiálu při stavbě silnic, myslím si, že právě tyto gigantické chovy se na tom podepsaly. A tak ač se tomu vyhýbám, a vím že se svět a lidstvo bez ekonomické vědy neobejde, i mezi příbuzenstvem mám několik ekonomů, stále více se dostávám do střetu s ekonomickým pohledem na svět. I když mi tito ekonomové tvrdí, že při prosazování nějakých ať už podnikatelských aktivit či výrobních postupů, zavádění nových technologií se zohledňují i jiné hlediska než jen ekonomické, nepřesvědčilo mne to.
Naopak, všude kolem nás je plno příkladů, že ekonomické hledisko válcuje všechno kolem nás. A tak je to i s cenou ovčí vlny. Její vytlačování jinými zejména syntetickými materiály, která se v mnoha ohledech nemohou ovčí vlně vyrovnat. Ale že je nákup a zpracování těchto umělých vláken ekonomický výhodnější, tak se to prosadí. Proto jsem se v roce 1998 s dotazem obrátil na instituci, která si myslím je nejpovolanější a nejkompetentnější a která má nejlepší přehled o tom, jakou úlohu ještě hraje ovčí vlna dnes v textilním průmyslu - tou instituci je Technická universita v Liberci-FAKULTA TEXTILNÍ .
Odpověď mi poslal vedoucí katedry netkaných textilií Doc. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc, kde se m.j. píše: „Situace v pěstování ovčí vlny je u nás skutečně neradostná.
Domácí vlna se v podstatě dávno nevyužívá pro výrobu klasických textilií pro oděvní průmysl z důvodů nízké a nerovnoměrné kvality.
Podniky jako Textilana a Karuola pracují výhradně se zahraniční vlnou. I v tomto směru došlo ke snížení zpracovatelských kapacit z důvodů, které uvádíte…“
A myslím si, že by ve věci mělo mít svůj vliv i lékařské posouzení, protože když se dětské oblečení vyrábí z umělých vlákna vzniká tak otázka, zda zvyšující se počet alergií u děti není toho příčinou?
Poukazuji na to proto, abychom si uvědomili, že peníze a tedy ekonomika všechno nevyřeší i když jsou pro život nezbytné.
Dobře je to vidět na tom v jaké situaci se nachází zemědělství a jakým vývojem se ubírá. Když se to, čím se po tisíciletí lidé živili hroutí přímo před našima očima, připomíná mi to ty špatné zvěsti, které v tak rychlém sledu přicházely na zkoušeného Joba.
Snad první bylo salašnictví, posledních létech jak to z povzdálí sledují přicházeli na řadu obilniny, potom cukrová řepa a v posledních měsících zelináři ať už jsou to okurky, rajčata, zelí atd.
Toto pojednaní o vlně bych začal otázkou: z kterého materiálu oblek nás v zimě hřeje a za teplého počasí chladí?
Ať mi výrobci umělých vláken prominou ale odpověď je neúprosná: nejsou to textilie z těchto syntetických vláken ani z vláken rostlinných ale z ovčí vlny. Ale vlna má daleko více těch předností.
Vzdušnost, lehkost, nemačkavost pružnost atd.
Ovčí vlnu je možno označit jako nejstarší textilní surovinu s které si člověk vyráběl oblečení hlavně v chladnějších oblastech a s kterou se setkáváme u nejstarších civilizací jako byly Asyřané, Babyloňané, Peršané, ale také u Egypťanů, kde měl dlouhou tradici len a jeho zpracování na plátno.
Badatelé se nemohou shodnout na tom, která z těchto starých civilizací začala jako první vyrábět koberce z ovčí vlny protože ve všech byly vlněné koberce známe. Ale ať už se vyrábět začaly kdekoli, jedno je jisté, že to byla ovčí vlna, z které se tyto koberce vyráběly.
Ovčí vlna měla ve své historií několik konkurentů ať už to bylo hedvábí, len, konopí nebo bavlna ovčí vlna si vždycky dovedla udržet své prvenství až přibližně do 80 let dvacátého století.
Od této doby se zdá, že na tom mají zásluhu tyto syntetické vlákna, která mají neblahý dopad i na ty dva světové giganty Austrálií a Nový Zéland, pokud se jedná o produkci ovčí vlny. Tyto země po dvě století určovaly světové ceny této donedávna vzácné textilní suroviny. Jestliže dnes můžeme pozorovat, jak se v Austrálií používá ovčí vlna jako izolační materiál pod asfaltový koberec při stavbě silnic, tak se nemůžeme divit tomu, že se naší producenti potýkají s takovými problémy s odbytem ovčí vlny, která se svou kvalitou nikdy nevyrovnala právě vlně Australské. Náš chovatel ovcí který musí čelit konkurenci syntetickým a jiným materiálům, nikdy nemůže konkurovat farmářům z Austrálie či Nového Zélandu už jen z toho důvodu, že to, co musí náš farmář investovat do ovčínů a na získávaní krmiva, které potřebuje během zimního ustájení, toho všeho jsou farmáři u naších protinožců ušetřeni.
Tam se téměř vše odehrává pod širým nebem a do čeho musí tamější farmář investovat je oplocení, kterým má pastvu rozdělenou do několika dílů, a přibližné jednou za 14 dní ovce převádí z jedné ohrady do jiné, aby se za ten čas pastva vzpamatovala a ovce tak měly stále vydatnou pastvu.
To má také příznivý vliv na kvalitu ovčí vlny než když jsou ovce ustájené během noci, či během dlouhého zimního ustájení, které má nedobrý vliv jak na její kvalitu ale i na čistotu.
Jsou to už dvě století, co byly do Austrálie dopraveny merinové ovce ze Španělska, Britanie a Jižní Afriky a tak se mohlo zrodit heslo: „Austrálie žije z ovcí“, i když se v poslední době mění priority z produkci vlny na maso a mléko jak bude ještě uvedeno.
Vždyť jen v Austrálií je chováno asi 160 milionů ovcí z několika plemen a na Novém Zélandu kolem 70 milionů z 18 plemen. Roční produkce vlny jen v Austrálií se pohybuje kolem 900 000 tun.
Významnou úlohu tam hrají stříhači ovcí bez kterých by se majitelé ovčích farem neobešli, protože ostříhat 2 000 až 6 000 ovcí není v silách těch pár lidí,co ovčí farmu vedou. Průměrný stříhač ovcí ostříhá 200 – 300 ovcí denně a děla to specielníma elektrickýma strojkama. Tito stříhači se zúčastňují i soutěží nejen na počet ostřihaných ovcí, ale i na kvalitu ovčího rouna.
Jsou to svalnatí muži, kteří mají ruční svaly vytrénované o čem svědčí šlachovité ruce… Ostříhat takový počet ovcí je velká zátěž nejen na ruce, ale i na záda, protože stříháni se provádí v nejrůznějších pozicích.
Po ostřihání přijdou ke slovu třídiči – taxateři, další povolání které si vynutil rozvoj ovčích farem a je to náročné nejen na fyzickou námahu kterou musí vynaložit když mu denně projde rukama několik tisíc kilogramu vlny. Fyzická zdatnost ale není to podstatné u třídičů, ale jeho znalost tak rozsáhlých kritérií, kterým ovčí vlna podléhá.
Tak například: vlna z jednoho kusu se dělí až na sedm kvalitativních kategorií.
Jako nejkvalitnější je vlna z boku,
na druhém místě se umísťuje vlna od boku směrem k hlavě,
a jako nejméně kvalitní se umísťuje vlna ze spodku nohou a ohonu.
Zdálo by se tedy, že by jeho práce postupovala jednotvárně jestliže třídí větší množství z jednoho plemene podle takové šablony vycházející z těchto sedmi kvalitativních kategorií. Ale ono je to ve skutečnosti složitější, protože i jeden a ten sám kus může mít každý rok rozdílnou kvalitu vlny.
A s přibývajícím věkem se rovněž mění kvalita vlny a také se může měnit kvalita vlivem krmiva, povětrnostních vlivů, zdravotního stavu, pohlaví atd.
Jak složité to měli třídiči u nás před rokem 89, kdy se mimo velkochovu chovalo nepřeberné množství plemen v malochovech, kdy se na dědinách téměř na každé zahradě chovalo pár oveček to z nejrůznějších plemen. Když potom tyto malochovatelé sváželi vlnu do sběrných surovin, byla to směsice svědčící nejen o nejrůznějších plemenech, ale i o nejrůznějších kvalitách.
Ovčí vlna se dále hodnotí podle celé řady chemických složení a fyzikálních a mechanických vlastností, proto bych se chtěl krátce zmínit alespoň o některých mechanických vlastnostech ovčí vlny, abych poukázal na její přednosti v porovnání s jinými ať už rostlinných či syntetických vláken.
Hodnocení z mechanického pohledu
a) tvárnost
b) pevnost
c) pružnost
d) tažnost
e) vodivost tepelné energie
f) hygroskopičnost
TVÁRNOST posuzuje se jen u vlny prané, která po zbavení vlnotuku vykazuje svou přirozenou vlastnost . Tvárnost se vykazují jemnovlny jako jsou vlny merinové
PEVNOST je u textilních materiálů potřebná. U vlny se vyskytuje významnou měrou. Zjišťuje se pomocí laboratorních přístrojů na principu její maximální zatížení až do přetržení.
PRUŽNOST je odvislá od věku a zdravotního stavu ovcí a zjišťuje se tak, že se chomáč vlny důkladně pomačká a náhle uvolní. Jak rychle se vlna vrátí do svého původního tvaru se pozná jak je vlna pružná.
TAŽNOST souvisí se dvěma předchozími vlastnostmi vlny a je v porovnání s jinými textilními materiály u vlny daleko větší. Svou roli tu sehrává chemická složka karetinu. Tažnost vlnovlasu se zkoumá ve třech fázích a v té maximální třetí fázi, kdy se vlnovlas trhá, se prodlužuje až o 30 % původní délky.
VODIVOST TEPELNÉ ENERGIE
Oblečení z ovčí vlny také mnohem odolávají vlhkosti z deště než materiály z rostlinných a syntetických. Proč je tomu tak zjistíme teprve když se na vlnovlas podíváme pod mikroskopem, kde uvidíme, že vlnovlas má po obvodu šupiny připomínající ananas. A právě pod těmito šupinámi se nacházejí mikropóry ve kterých se nachází vzduch a ten je jak je známo špatným vodičem tepla, neboli dobrým izolantem, čím si ovčí vlna udržuje tzv. hřejivost a tuto vlastnost má více hrubovlná než vlny jemné.
HYGROSKOPIČNOST je schopnost materiálu pohlcovat vlhkost obsažené ve vzduchu a v tomto ohledu ovčí vlna přímo vyniká.
Na barvu vlny má vliv i obsah vlnotuku což se projevuje zvláště u jemnovlnných ovcí, které mají vlnu do žluta zbarvenou a síla odstínu se liší podle jednotlivých plemen. Po vyčištění vlna získá bělejší odstín.
Chemické složení vlnotuku se skladá z celé řady složek jako jsou mastné kyseliny, alkoholy atd.
Při čištění vlny se získává vosk zvaný lanolin, který má široké použití v kosmetice.
Majitel ovcí se musí postarat má-li získat vlnu čistou,
aby ovce během ustájení měly suchou a čistou podestýlku,
aby nebyly voděny po prašných cestách,
a přikrmení senem by měly být mimo ovčín, aby se jím padající seno nedostalo do rouna.
Po ostříhání se vlna suší, ale má-li být delší čas skladována jako např. během dlouhé přepravy nesmí být vyprána, aby neplesnivěla, protože vlnotuk tomu zabraňuje.
Dobře to ukazuje ta okolnost, když se v 19.století vlna z Austrálie dopravovala do Británie, cesta tenkrát vedla ještě kolem Mysu dobré naděje, trvala i řadu měsíců.Takže vlna vypraná by během té doby zplesnivěla…
Když jsem se zmiňoval o velkých stádech ovcí v Austrálií a na Novém Zélandu čítajících několika tisíc, fascinuje mne pohled na takové velké stádo. To je však jen jedná strana věci, protože se kriticky dívám na některé stránky takových velkochovů.
Připomíná mi to spíše průmyslový podnik zcela odlidštěný, který úplně ztratil to všechno krásné, co na salašnictví obdivujeme už od biblických dob jako je vztah pastýře k ovcím které ho následují na zavolání jejich jména.
Tak si kladu kolikrát otázku: Může taková velkovýroba vytvořit takovou tradici jakou vytvořili naší předkové v několika minulých staletích ke které se tak rádi vracíme a z které čerpáme sílu a povzbuzení?
Když jsem vyjádřil svou nelibost nad tím, jak se znehodnotila cena vlny, když je jí používáno jako stavebního materiálu při stavbě silnic, myslím si, že právě tyto gigantické chovy se na tom podepsaly. A tak ač se tomu vyhýbám, a vím že se svět a lidstvo bez ekonomické vědy neobejde, i mezi příbuzenstvem mám několik ekonomů, stále více se dostávám do střetu s ekonomickým pohledem na svět. I když mi tito ekonomové tvrdí, že při prosazování nějakých ať už podnikatelských aktivit či výrobních postupů, zavádění nových technologií se zohledňují i jiné hlediska než jen ekonomické, nepřesvědčilo mne to.
Naopak, všude kolem nás je plno příkladů, že ekonomické hledisko válcuje všechno kolem nás. A tak je to i s cenou ovčí vlny. Její vytlačování jinými zejména syntetickými materiály, která se v mnoha ohledech nemohou ovčí vlně vyrovnat. Ale že je nákup a zpracování těchto umělých vláken ekonomický výhodnější, tak se to prosadí. Proto jsem se v roce 1998 s dotazem obrátil na instituci, která si myslím je nejpovolanější a nejkompetentnější a která má nejlepší přehled o tom, jakou úlohu ještě hraje ovčí vlna dnes v textilním průmyslu - tou instituci je Technická universita v Liberci-FAKULTA TEXTILNÍ .
Odpověď mi poslal vedoucí katedry netkaných textilií Doc. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc, kde se m.j. píše: „Situace v pěstování ovčí vlny je u nás skutečně neradostná.
Domácí vlna se v podstatě dávno nevyužívá pro výrobu klasických textilií pro oděvní průmysl z důvodů nízké a nerovnoměrné kvality.
Podniky jako Textilana a Karuola pracují výhradně se zahraniční vlnou. I v tomto směru došlo ke snížení zpracovatelských kapacit z důvodů, které uvádíte…“
A myslím si, že by ve věci mělo mít svůj vliv i lékařské posouzení, protože když se dětské oblečení vyrábí z umělých vlákna vzniká tak otázka, zda zvyšující se počet alergií u děti není toho příčinou?
Poukazuji na to proto, abychom si uvědomili, že peníze a tedy ekonomika všechno nevyřeší i když jsou pro život nezbytné.
Dobře je to vidět na tom v jaké situaci se nachází zemědělství a jakým vývojem se ubírá. Když se to, čím se po tisíciletí lidé živili hroutí přímo před našima očima, připomíná mi to ty špatné zvěsti, které v tak rychlém sledu přicházely na zkoušeného Joba.
Snad první bylo salašnictví, posledních létech jak to z povzdálí sledují přicházeli na řadu obilniny, potom cukrová řepa a v posledních měsících zelináři ať už jsou to okurky, rajčata, zelí atd.
