Ovce a pastýři v Bibli.
Téma ovcí a pastýřů je tak staré jako lidstvo samé, a proto
psát o tomto tématu, a nejít až na počátek by bylo neúplné a nedostatečné. Vždyť Sumerové, jako
nejstarší předpokládána civilizace se o ovcích, ale i pastýřích běžně zmiňují.
Například známy český orientalista a překladatel Bible Miloš Bič napsal ve své knize: “U ŘEK BABYLÓNSKÝCH“, že „…dávno před tím, co si člověk osedlal koně, se chovem ovcí zaměstnával“.
O tomto tématu je hodně zmínek v knihách, které o Sumerech byly napsány jako např. kniha „ Historie začíná v Sumeru, “ nebo v Zamarovského knize nazvané jednoduše „SUMER“, je dokonce uvedená báseň o Pastýři ovcí:
„Ó,sestra moja, prijmi pastiera za muža.
Ó, prečo nie si povoľná, panna…?
Smotana, mlieko dobré sú,
A čoho rukami sa pastier dotkne, zjasnie.
…,prijmi Dumaziho, pastiera, za muža.
Nuž prečo nie si povoľná, ty žena šperkom ozdobená?
Smotanu schuti bude s tebou píjať.
Ó, prečo nie si povoľná, ty, ochrankyňa kráľa?“
Já si neumím představit, jak by Bible vypadala, kdyby nebylo ovcí a pastýřů a proto, než se pustím do nějakého rozboru, začnu také básni, která se nachází v písní Šalomounově, a pojednává o pastýři ovcí, a Sulamitské dívce, která se zalíbila králi, ona však chce zůstat věrná, svému milému pastýři:
„Oznam mi, ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš?
Kde dáváš odpočinut dobytku o poledni?
Neboť proč mám býti tak jako poběhlá při stádech tovaryšů tvých?
Jestliže nevíš, ó nejkrašší ze všech žen,
Vyjdi a beř se po šlépějích ovcí,
A pas kozlátka svá vedle obydlí svá
Vedle obydlí…pastýřů! – Píseň 1,7,8.
jenž pase stádo své mezi liliemi.“- Píseň 2,16.
„Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z
nichž každá mívá po dvém a mezi nimiž není žádné
neplodné.“
- Píseň 6,5
Tak jsem se pokusil spočítat kolikrát je pojmů ovcí a pastýřů v bibli použito a s pomocí biblické konkordance jsem
došel k těmto výsledkům:
Slovo: ovce - jsem napočítal - 199 krát
ovečka - 8 x
ovečky - 5 x
ovčinec - 2 x
Slova ovčinec je výslovně použito dvakrát, a vyslovil ho Ježíš v souvislosti s jeho poutavým vyprávěním, kde sebe označuje jako znamenitého pastýře, a to v Janově evangeliu v 10 kapitole. Jinak je na taková místa nepřímo poukázáno na několika místech jako např. ve 4 Mojž. 32,16; Sofoniáš 2,6.
Slovo beran - jsem napočítal 100 krát
beraní - 79 x
berani - 14 x
beránek - 66 x
beránci - 62 x
Kromě toho je v Bibli použito 160 krát slova brav, bravu. Tohoto slova někteří překládají buď také jako ovce, nebo obecně dobytek. Slova beránek je jen v knize Zjevení napočítáno 29 krát a je pravidelně vztahováno na Ježíše.
Dále se podívejme, jak je slova pastýř v bibli použito:
Slovo pastýř - 45 krat
Pastýři - 54
Pást - 83
Pastva - 22
Pastvina -70
Pastviny-69
Na ženu je tohoto slova použito myslím v dvou případech a to na Ráchel, se kterou se Jákob setkává u studny když Ráchel přišla napájet stádo – Genesis 29,9,10. a v druhem případě na Mojžíšovou manželku Zeforu.
Z chovu ovcí biblických dobách poznáváme, že pro
tehdejší lidí měly ovce ještě širší význam něž pro naše předky …Když jsem
uvedl, že chov ovcí měl velký význam u starých Sumerů, stejně
jako jejich pastýři, a právě z jednoho
z těchto sumerských měst pocházel
patriarcha Abrahám jak nám to uvádí kniha Genesis 12,1,2: ale také učedník
Štěpán ve své působivé řečí, ve které vylíčil celou historií Izraelitů kterou začal od patriarchy Abraháma. Skutky 7,1-
Toto drama mohou někteří považovat za drastické či přímo tyranské což drastické jistě je, ale ono mělo poukázat na jiné podobné drama, které se odehrálo o necelých dvou tisíc let později v Jeruzalémě a mělo i dalším generacím pomoci se vcítit do situace, jak muselo být Otci, když uviděl jak jeho syn trpěl nejen fyzickou bolest, ale jak potupnou trýzeň musel snášet. Na tuto událost ale poukazují také proto, že se Izák automatický zeptal: „… oheň a drva, a kdež hovádko zápalné oběti?“ Gen.22,7. Z této otázky je patrno, že už před vydaní zákona skrze Mojžíše patriarchové přinášeli oběti a to nejvíce beránky a dále je tu ukázáno, že nebylo záměrem Izáka obětovat ale jen vyzkoušet Abrahámovou víru a také poukázat na předobraz jak na to Apoštol Pavel několikrát poukázal – např. v Kolos.2,17. „Kteréžto věci jsou stín budoucích…“.
Izák se pak stal nejen dědicem slibu po svém otci Abrahámovi, ale i dědicem početného stáda ovcí, proto o něm můžeme číst v genesis 26,14: „Neboť měl stáda ovcí … pročež záviděli mu filištínští.“
Izákův druhý syn Jákob na rozdíl od svého bratra Ezaua, který byl „ mužem pole“, byl Jákob nejen pastýřem ovcí svého otce, ale také pastýřem budoucího tchána Lábana z Padan Aramu, kde si přišel vybrat ženu a to na radu své matky Rebeky jako i otce Izáka: „Povolal pak Izák Jákoba a požehnal jemu a přikázal mu, řka: „Nepojímej ženy ze dcer Kananejských, Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bethuele, otce matky své a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého.“ Genezis 28,1,2.
Jákob se tedy vydal na dlouhou cestu - podobné té, po které přišel jeho děd Abrahám, a po které se pohyboval Abrahámův sluha když byl poslán vybrat ženu pro jeho syna Izáka. Další kapitola 29 podává zprávu o tom, jak se Jákob dostává do cíle své dlouhé cesty:
„Tedy Jákob vstav, odešel do země východní. A pohleděv, uzřel studnici v poli a troje stádo ovcí, ano se složilo při ní; neboť z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl na vrchu studnice. Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen navrch studnice, na místo jeho.
Tedy řekl k nim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Haran. I řekl k ním; Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe, I dí opět k ním: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a hin jde Ráchel dcera jeho a dobytkem… Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel se stádem otce svého; neboť ona pásla stádo. Tedy Jákob uzřel Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kamen od vrchu studnice a napojil stádo Lábana ujce svého. A políbil Jákob Ráchel, a povýšil hlasu svého, plakal.“
Genesis 29,l-6, 9-11.
Takto tedy začíná seznámení Jákoba s Ráchel jistě půvabnou ženou za kterou byl ochoten sloužit nejen sedm let, ale jak se potom ukázalo, ještě dalších sedm let.
Právě že se Jákobův život takto zkomplikoval když zjistil, že ho jeho tchán oklamal a místo mladší a milované Ráchel za kterou mu sedm let sloužil, mu dal starší dceru Liu. Tak Jákob aby Ráchel získal, musel sloužit dalších sedm let. Tím se Jákob stal mužem ne jedné ale hned čtyř žen, protože každá z těchto dcer měla svou služku, které se také staly matkami některých z dvanácti Izraelových synů a tím i dvanácti kmenů.
Chov ovcí se táhne celou Biblí jako ta pověstná červena niť i když to Bible z pochopitelných důvodů nerozvádí do nějakých podrobnosti protože to není jejím cílem.
Přesto se toho z tohoto příběhu o Jákobovým soukromí dovídáme daleko více než o jiných biblických postavách, které se chovem ovcí zaměstnávali. Tím myslím lidí, kteří tuto činnost vykonávali v doslovném smyslu, protože je v Bibli ovcí a pastýřů, ovčinců mnohokrát použito v symbolickém smyslu.
Jákob měl i přes tento Lábanův úskok mnoho úspěchů až začal časem tito úspěchy připisovat svým nápadům. Tak např. když se svým tchánem dohodli, že všechna strakatá a
kropenatá zvířata ať ovce i kozy budou patřit Jákobovi. A když se potom ve velkém začali
rodit takto zbarvená mláďata začal si to připisovat svému nápadu když kladl zvířatům do napájecích žlabu v době páření pruty s vyřezávanými pruhy a skvrnami. Jákob až potom poznal, kdo stojí za tímto úspěchem a jak o tom můžeme číst v Genesis 31,10-12. Jákobovi se během jeho dvacetileté služby dostalo velkého požehnání nejen v podobě velké rodiny, ale i v podobě velkých sád ovcí a jiných domácích zvířat. To je dobře vidět na další epizodě v jeho životě a to když se při návratu z té služby měl setkat se svým bratrem Ezaem. Genesis 32,13-15 nám podává zprávu, že mu poslal jako dar 220 koz a 20 kozlů, 220 ovcí a 20 beranů, 30 velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.
Z Jákobova příběhu je možno vyčíst to, jaký byl jeho úděl jako pastýře ovcí, ale i jaké byly vztahy mezi ním, a jeho tchánem Lábanem a Jákobem. Nacházíme o tom zprávu v Genesis 31,38-41.
„Byl jsem již dvacet let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdá nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem. Co od zvěře roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty z ruky mé vyhledávals toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne anebo v noci.
Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko a v noci mráz, a vzdálen býval sen můj od očí mých.
Již dvacet let, jakž jsem v domu tvém; sloužil jsem tobě čtrnáct let za dvě dcery tvé a šest let za dobytek svůj, a změnils mzdu mou nadesetkrát.“
Z Jákobova příběhu poznáváme i Jákobův žebříček hodnot /mimo těch duchovních/ a to v situaci, když se měl setkat se svým bratrem Ezaem. Jákob měl z tohoto setkáni strach a proto seřadil tuto karavanu rodinných příslušníků tak, že ty, kterých nejvíce miloval a na kterých mu nejvíc zaleželo postavil na úplný konec karavany aby v případě že by je Ezau napadl měli šanci utéct. Jákobovo setkáni s Ezaem nakonec proběhlo v přátelském ovzduší a pak se každý vydal jinou cestou. Genesis 33,16,17.
O Jákobových synech také čteme, že pásly stáda podobně jako jejích předkové Genesis 37,12-17.
Tady se ale už začíná odehrávat nová epizoda když nastupuje nové pokolení. Začíná nové drama, a klíčovou postavou v tomto dramatu se stává předposlední Jákobův ale první syn Ráchel Josef. Tito dva poslední Jákobovi synové byli jim nejvíce milováni a to se u ostatních bratrů neobešlo bez povšimnuti. Bratři zvláště na Josefa začali žárlit nejen proto, že mu jejich otec věnoval nejvíc pozornosti, ale dráždilo je i to, že Josef měl prorocké sny, které naznačovaly, že jednou bude ve svém postavení nad nimi vynikat. „A když spatřili bratří jeho, že ho miluje otec jejich nad všecky bratři jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluvit.“ Tady se ale už začíná psát nová kapitola a na scénu už vstupuje nejen nová generace ale nové je pro ně i toto prostředí do kterého je jejích otec přivedl.
Jak se později ukázalo, že se tyto Josefovy sny naplnily. A ačkoli se Josef stal oběti zlomyslného skutku svých bratrů když ho prodali Izmaelitum, kteří ho pak prodali do Egypta, vedlo to nakonec k jejich záchraně před hladomorem. Jak se potom ke svým bratrům vyslovil: „Protož nyní nermuťte se a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; neboť pro zachovaní života vašeho poslal mne Bůh před vámi.“ Gen.45,5. I když je tento dramatický zvrat v Josefově postavení celkem v knize Genesis popsán stručně, nacházíme v něm mnoho emocí osudů ale i charakterů v osobách jeho bratrů.
Když se tedy dostavilo sucho a následoval hlad kterým bylá postižena nejen země Egyptská ale i země Kananejská kde se nacházelo Josefovo příbuzenstvo včetně jeho zestárlého otce Jákoba. Tak byl nakonec i Jákob nucen s celou svou velkou domácnosti přestěhovat se do Egypta za Josefem. Když potom Josef představil faraónovi některé ze svých bratrů a na faraónovu otázku, čím že se v životě zabývají; jejích odpověď jednoznačně potvrdila to, o co se tady snažím vyzdvihnout:
„I řekl farao bratřím jeho: Jaký jest obchod váš? Kteřížto odpověděli faraónovi: Pastýři ovcí jsou služebníci tvojí, i my i otcové naši.“ Gen. 47,3.
V životě patriarchů ale i během celých Izraelských dějin vidíme plno dramatických událostí a dějů, kterých si odedávna všímali i umělci ať už to byli malíři, sochaři ale i spisovatelé a hudební skladatele. V posledních létech bylo možno i v televizi vidět snímky které se pokusily ztvárnit mnohé z těchto biblických postav. Pochopitelně některé více některé méně úspěšně podle toho jak tomu tvůrci rozuměli, a jaké cíle sledovali. Tak třeba Mojžíšovo ztvárnění mi připadalo neslané nemastné kde v jedné situací odpovídá na otázku odkud že má ty schopnosti? Odpověděl nějak tak: „Já nevím či to je od Boha nebo od koho?“
Tak to je nejen určité znevážení ale i zamlžení takto podávat tak energickou postavu s jasným cílem a jasnou úlohou svého poslání.
Když potom Jákob v Egyptě zemřel, bylo jeho tělo nabalzamováno a jeho synové ho vyvezli, jak jim byl poručil do míst, kde už byli pochováni jeho předkové: „Učinili tedy s ním synové jeho tak, jakž jim byl poručil.
A donesše ho do země Kananejské, pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah, kterouž byl koupil Abraham s tím polem k dědičnému pohřbu od Efrona Hetejského, naproti Mamre.“ Gen.50,12,13.
Jákobovi potomci žili v Egyptě něco přes dvě sto let než byli pod Mojžíšovým vedením vysvobozeni. Vysvobozeni m.j. proto, že se časem z této oázy klidu a pohody které se jim za Josefova života dostávalo. Po Josefově smrti se takříkajíc přes noc stali z Izraelitů z jejich privilegovaného postavení stali utlačovaní otroci. „I umřel Josef a všickni bratří jeho… V tom povstal král nový v Egyptě, kterýž neznal Josefa.“ Exodus 1, 6-8.
Po celou tu dobu i když se už nemohli těšit takové přízni egyptské vrchnosti jako tomu bylo za Josefova života, se mimo své otrocké práce chovem ovcí zabývali. O tom nakonec svědčí i ta fatální noc, ve které byli pobiti všichni egyptští prvorození. Byla to ta noc, ve které měly všecky Izraelské domácnosti jíst maso z ročního beránka jehož krví měly být pokropeny zárubně u vchodu do domu. Než se to ale stalo muselo se ještě odehrát několik události. Jednou z nich je i podivuhodný způsob, jakým byl malý Mojžíš zachráněn v řece Nilu před utopením a jeho výchova na faraónově dvoře jako Egyptský princ. Když mu bylo 40 let nastal v jeho životě nečekaný zvrat a z Egyptského prince se stal psanec který si zachránil život tím, že z Egypta uprchl. Mojžíš se útěkem z Egypta dostal do Madiánské zemi, kde se stal pastýřem ovcí u člověka který se jmenoval Reguel a někdy též Jetro. Exodus 2,17 – 3,1.
Mojžíš se oženil s jeho dcerou Zeforou. Když pásl ovce poblíž hory Oreb odehrála se událost s hořícím keřem, kde se dozvídá, že se má vrátit do Egypta aby zorganizoval Izraelský národ k jeho vysvobození do země oplývající mlékem a strdí / medem/ Exodus 3,8. Než se to stalo musel faraón a jeho země zažit deset zničujících pohrom a ta poslední rána znamenala ono pobití egyptských prvorozených. A pro tuto noc dostali Izraelité příkaz: „Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledích, beránka na každý dům.“ Ex.12,3. Kolik že to muselo být beránků si můžeme představit, když budeme vycházet z toho, že se odhaduje počet Izraelitů vyšlých z Egypta na 2,5 milionu.
Po jejich vyjiti z Egypta a přechod přes Rudé Moře, dostávají Izraelité na hoře Sinaj prostřednictvím Mojžíše Zákon v podobě desatera a celé řady jiných zákonů, které upravovaly každodenní život jak jednotlivců tak celého národa. A v těchto zákonech je zabudován způsob jak měli přinášet a předkládat jednotlivé oběti. Mnohé z těchto oběti předpokládaly obětní beránky. Tím se ovce pro Izraelity stávají zvířaty nejen hospodářskými ale i obětními a jako ta pověstná nit se celou Biblí táhnou ovce a pastýři nejen v doslovném smyslu ale též ve smyslu obrazném. Tak že i Mojžíš jako i mnozí další, jak bude ještě dále uvedeno, byl nejen doslovným pastýřem ale i symbolickým viz Iz. 63,11. „…a na Mojžíše, říkaje: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře, s pastýřem stáda svého? …Ex.63,11.
Když se po čtyřicetiletém putovaní blížil tento národ k hranicím zaslíbené země a Mojžíšův život ke svému konci, vyslovil Mojžíš takové přáni: „Opatřiž ...Bůh všelikého těla, shromáždění toto mužem hodným, Kterýž by vycházel před nimi a kterýž by vcházel před nimi, kterýž by vyvodil a zase uvodil je, aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce, kteréž nemají pastýře.“ Numeri 27,16,17. A takým mužem se stal Jozue. Tento slovní výraz „ovce bez pastýře“ se v Bibli vyskytuje několikrát a i Ježíš takové znázornění použil.
Během celých následujících dějin se ovce stávají jako zvířata čistá, přežvýkavci s rozdělenými kopyty. Deut. 14,4.
